Jonathan Bird měl loni při potápění na Bahamách zvláštní zážitek. Viděl takovou podlouhlou rybí věc se dvěma dlouhými tykadly, zakončenými jakousi rybářskou návnadou, zbarvené jasně žlutě.
Tvor měl na hlavě velký chochol a byl hnán vodou ve vzpřímené poloze vlnícím se ploutev která se táhla po celé délce jeho zad. Coo-er!
Pardon, tentokrát to nebyl mořský had, ale zřetelně vzácné pozorování rozhodně vzácného tvora: veslařka (a to je vše, naproti).
Jako profesionální podvodní kameraman trávím hodně času potápěním v různých částech světa a natáčením tvorů, které najdu.
Obecně natáčím věci, které se prodávají – žraloky, delfíny, velryby a další velká zvířata – ale někdy se setkávám s druhy, které jsem nikdy neviděl a ani o nich neslyšel.
Málokdy jsou tak neobvyklé jako moje setkání s veslařkou.
Začátkem května 1996 jsem strávil několik dní potápění v okolí New Providence na Bahamách. Na tomto konkrétním úkolu jsem fotil statické snímky hedvábných žraloků.
Hedvábí je známo, že navštěvuje potápěčskou lokalitu zvanou AUTEC (Atlantic Undersea Test and Evaluation Center) bóje.
Jedná se o bóji o průměru asi 10 m ukotvenou v asi 2000 m vody americkým námořnictvem pro použití při testování ponorek v Tongue of the Ocean u Nassau (popsáno v květnu 1997 otázka potápěče).
Když nejsou testovány žádné ponorky, námořnictvo povoluje potápění člunů kolem bóje. Je dobře známo, že velké plovoucí předměty jako bóje, polena nebo sargasový plevel často přitahují velké množství ryb.
Nikdo s jistotou neví, proč se to děje, ale může se stát, že malé ryby hledají úkryt před většími predátory na těchto pohodlných odpočívadlech a větší ryby tam chodí lovit menší ryby.
Někteří biologové mají podezření, že se jim stín může jen líbit.
Kolem poledne jsem seskočil z lodi a začal pomalu klesat. Když jsem dosáhl asi 12 m, zastavil jsem a čekal, až žraloci proplavou kolem, zatímco kapitán lodi se zaměstnával hučením vody nahoře.
Koutkem oka jsem zahlédl tvar stoupající z bezedné modři, asi 20 m daleko. Můj potápěčský kamarád Brian to také viděl a plaval směrem k němu. Připojil jsem se k pronásledování.
Ploutvem, jak nejrychleji jsem mohl, jsem sledoval tvar, abych zjistil, co by to mohlo být. Byl to druh, který jsem nepoznal.
Měl extrémně tenké páskovité stlačené tělo umístěné svisle ve vodě s předním koncem směřujícím nahoru.
Měl dvě dlouhá tykadla s něčím, co vypadalo jako žluté rybářské návnady ve tvaru diamantu na koncích a po délce každé z nich.
Tvor měl na hlavě velký chochol pramenů směřujících vzhůru a jeho tělo vypadalo stříbřitě a reflexně. Své hřbetní ploutev běžel po celé délce jeho zad a vlnil se, aby ho poháněl.
Nemělo to kaudální ploutev jak se tělo zužovalo do bodu, kde by normálně byl ocas, a jeho velké oči mě okamžitě přiměly myslet si, že se dívám na hlubokomořského tvora.
Moje jediná fotografie a Brianovy dvě nebo tři jsou jediné, které se nám podařilo získat. Když jsme se vrátili do doku a popsali ryby lidem v potápěčském obchodě, mysleli si, že musíme být obětí dusíkové narkózy.
Takovou rybu nikdy neviděli, i když se na místě potápěli už stokrát.
Kontaktoval jsem doktora Miltona Lovea, ichtyologa na univerzitě Kalifornie v Santa Barbaře.
Při práci z duplikátu snímku identifikoval rybu jako veslonosou (Regalecus glesne), přičemž si však všiml, že hlava vypadala tupější než na existujících ilustracích.
Jen pro jistotu předal snímek dalšímu odborníkovi, který potvrdil identifikaci, ohromen tím, že jsme pravděpodobně první potápěči, kteří kdy vyfotografovali toto zvíře v jeho přirozeném prostředí.
Veslař může být tvor, který dal vzniknout legendám o „mořských hadech“.
Tato dlouhá, hubená ryba s podivně vyhlížející hlavou pokrytou výběžky a dosahující délky možná až 15 m by jistě byla víc než dost na to, aby opilého námořníka zaplašila kalhoty.
První zpráva o rybě byla pravděpodobně v roce 1771, kdy dánský přírodovědec Morton Brunnich si poznamenal zvíře, které našel vyplavené na pláži v Norsku.
Veslice, pojmenovaná podle své dlouhé pánve podobné veslu ploutve, byl pro vědu zcela nový.
Několik příkladů těchto ryb, které se objevily v průběhu let, bylo obvykle nalezeno mrtvé na hladině nebo vyplavené na pláži, takže o jejich životě nebo zvycích je známo jen málo.
Z našeho krátkého setkání jsme se dozvěděli několik nových vědeckých informací. Při pozorování živého živočicha jsme zjistili, že ryba plave se zvlněním hřbetu ploutev pouze, ne celé tělo.
Také jsme zjistili, že se zdá, že preferuje vertikální orientaci ve vodním sloupci. Způsob, jakým drží pánev ploutve nebyl dříve znám a jeho stříbřité zbarvení se lišilo od toho, které bylo vidět u mrtvých exemplářů.
