Znečištění oceánů je běžně považováno za relativně lokalizovaný problém vyskytující se v blízkosti center lidské činnosti, ale nová vědecká studie naznačuje, že v nejvzdálenějších a nepřístupných hlubinách oceánů má lidský odpad ještě horší dopady.
„Mimořádné úrovně“ znečišťujících látek identifikovali vědci u endemických obojživelníků nebo krevet žijících ve dvou nejhlubších oceánských příkopech na světě.
Tým vedený Alanem Jamiesonem z School of Marine Science & Technology na Newcastle University studoval život nalezený na mořském dně v hloubce více než 10 km v příkopech Mariana (severní Pacifik) a Kermadec (jižní Pacifik).
Hluboké příkopy byly dříve považovány za nedotčené prostředí, ale vědci dospěli k závěru, že úrovně kontaminace jsou „podstatně vyšší“ než v mělčích vodách v blízkých oblastech těžké industrializace. To, jak usuzují, ukazuje na nahromadění znečišťujících látek, které pravděpodobně proniknou všemi oceány do jejich plné hloubky.
Tým popisuje hluboký oceán jako „potenciální propad pro znečišťující látky a odpadky, které se vyhazují do moří“.
Obzvláště znepokojivé jsou „perzistentní organické polutanty“ neboli POP – chemikálie jako PCB nebo PBDE, které byly zakázány v 1970. letech a které se v životním prostředí nerozkládají. Usazené v sedimentech mořského dna se hromadí v potravním řetězci v mnohem vyšších koncentracích než u okolních druhů povrchových vod, ale v tak velkých hloubkách nebyly dříve identifikovány.
Hlášení Bioakumulace perzistentních organických polutantů v nejhlubší oceánské fauně je publikován v Nature Ecology & Evolution a lze si jej přečíst zde
Divernet – největší Online Zdroj pro potápěče
21-Feb-17
