Podle nového výzkumu z University of St Andrews mohou tuleni zaznamenat ztrátu sluchu v důsledku hluku z podvodních plavidel.
Studie pod vedením ekoložky Dr Esther Jones zjistila, že hladina hluku na britských lodních trasách může ovlivnit to, jak tuleni a jiní mořští savci, jako jsou delfíni a velryby, nacházejí potravu a komunikují spolu.
„Stejně jako lidé žijící v rušných, hlučných městech žijí někteří tuleni v oblastech, kde je velká lodní doprava a související hluk,“ řekl Dr. Jones, který pracuje v univerzitním Centru pro výzkum ekologického a environmentálního modelování (CREEM).
"Velká Británie má jedny z nejrušnějších lodních tras na světě a hluk pod vodou za posledních 30 let narůstá."
Tým ze St Andrews zmapoval riziko vystavení tomuto rámusu pro tuleně šedé a tuleně obecné po celém Spojeném království a zjistil, že úroveň byla vysoká v 11 z 25 zvláštních oblastí ochrany (SAC) spojených s tuleni, zejména pro klesající populace tuleňů. .
"Riziko expozice bylo nejvyšší do 50 km od pobřeží a jakýkoli dopad bude mít největší vliv na tuleně tuleně, protože se obvykle zdržují blízko pevniny," řekl Dr Jones.
Pomocí prediktivních akustických modelů tým pozoroval 28 zvířat vystavených podvodnímu hluku generovanému plavidly v Moray Firth v severovýchodním Skotsku.
U 20 zvířat byly předpokládané hladiny hluku dostatečně vysoké, aby způsobily dočasnou ztrátu sluchu, ačkoli neexistoval žádný důkaz o riziku trvalého poškození. Přesnost předpovědí byla porovnána s měřením zvukového záznamníku.
Nyní se nasazují zvukové a pohybové štítky s vysokým rozlišením, aby se zjistilo celkové vystavení hluku jednotlivých těsnění a jejich následné chování.
Dr Jones navrhl, že chronický oceánský hluk „by měl být explicitně začleněn do mořského územního plánování a plánů řízení stávajících chráněných mořských oblastí“.
Studie Seals and Shipping: Quantifying Population Risk and Individual Exposure to Vessel Noise je publikována v Journal of Applied Ecology zde
Divernet – největší Online Zdroj pro potápěče
07-May-17
