Podle nové studie žraločích behavioristů si velcí bílí žraloci nepletou surfaře s tuleněmi, když se přiblíží zespodu, chytí je a koušou – prostě se snaží svými ústy zjistit, co je člověk a prkno.
To nemusí přinést mnoho pohodlí surfařům nebo všem potápěčům, kteří prostě vědí, že být nad velkými bílými u hladiny není nejlepší nápad.
Studie však naznačuje, že protože si žraloci uvědomují rozdíl, kousnutí člověka bude pravděpodobně lehčí než kousnutí tuleně, kterého má v plánu sníst.
Podle doktora Ericha Rittera z University of West Florida a Alexandry Quester z univerzity ve Vídni, kteří společně právě publikovali článek v Journal of Marine Biology, je „teorie chybné identity“ nejběžnějším předpokladem a je sama o sobě chybná.
Vědci vyhodnotili téměř 70 incidentů, ke kterým došlo na západním pobřeží USA v letech 1966 až 2015, a zaměřili se především na délku žraloka a míru způsobených škod.
Pokud byly útoky způsobeny chybnou identitou, počítali s tím, že délka žraloků útočících na ploutvonožce (tuleňe nebo lachtany) by byla shodná s délkou žraloků, kteří kousali surfaře, a že závažnost zranění by byla také stejná. ploutvonožci a surfaři (prkna a těla).
Je to proto, že velcí bílí musí být zruční, aby chytili hbité ploutvonožce, a jsou to pouze dospělí žraloci (nejméně 4 m dlouzí), kteří mají tendenci uspět, když používají masivní počáteční kousnutí, aby zabránili útěku své kořisti. Žraloci, kteří kousali surfaře, měli tendenci být mnohem menší než 4 metry a jejich kousnutí bylo obvykle příliš povrchní, než aby zneškodnilo ploutvonožce.
Pokud by došlo k více než jednomu kousnutí, říkají Ritter a Quester, motivací může být stále průzkum, ale může také odrážet cílovou praxi, hru nebo následnou reakci vyvolanou první reakcí surfaře.
Přečtěte si „Odráží kousnutí žraloka bílého na surfaře jejich strategie útoku na ploutvonožce?“ zde
Divernet – největší Online Zdroj pro potápěče
07-Dec-16
