Zdarma a svíravý
FREEDIVING – JE TO V ZÁKLADĚ Šnorchlování s dobrým PR. Zahrnuje zadržování dechu, často až do polodusení. Co je na tom tak zadarmo?
Nebyla to otázka, kterou jsem si často kladl, dokud jsem se neobrátil na břeh s prázdnou lahví a hrstkou nemístného optimismu. Nutkání ponořit se je stále silné, i když všichni s funkčním kompresorem zavřeli obchod.
Scuba spoléhá na služby potápěčských obchodů a center, které vám poskytnou něco k dýchání. Freediving žádnou takovou komplikaci nemá. Dokud máte a maska a ploutve můžete freedive. Hra na!
Teplota vody je strašných 13°C a já jsem tady se svou drysuit. Co by se mohlo pokazit?
"Řekni mi, že se nebudeš šnorchlovat," posmívá se můj společník, když začnu strkat nohy do bot mých drysuit.
No, technicky ne, protože nemám šnorchl. Ale nepřijel jsem na tři hodiny jízdy z Londýna, abych se vrátil, aniž bych zmokl.
Šnorchl je zbytečný nepořádek, pokud jde o mě. Při připojení k vašemu maska- popruh je to potápěčský ekvivalent nebezpečí zakopnutí.
Na šnorchl nacpaný na řemínku na vašem lýtku se vždy zapomíná. Dokud se nevrátíš na loď. Tam, kde to nepotřebujete.
Loď na seskok by se právě teď hodila. Šourám se po kamenitém svahu pláže a brodím se vlnami, abych se přitáhl ploutve. To je mnohem snazší bez váhy potápěčského vybavení.
I ploutev pryč od břehu. Houpám se na hladině jako korek a jsem rozhodnutý navštívit mořské dno. Musí to být někde dole. Vis není skvělý.
Jakmile se potápím, cítím, jak mi vzduch v obleku migruje z ramen do bot. Můj ploutve hrozí, že vypadnou, když budu mlátit a probojovávat se pod vodu.
Mořské dno je doslova v mé tváři. Mohu se tu prakticky postavit.
DIVER srpen 2021
[adrote banner=”11″]
[adrote banner=”12″]
[adrote banner=”13″]
[adrote banner=”14″]
[adrote banner=”15″]
[adrote banner=”16″]
V ROZPADECH, POUKÁM na povrch a zuřivě se obejmu, abych vytlačil vzduch ze svého obleku ploutev dále do hlubší vody. Moje společnice (pobřežní kryt) kroutí hlavou nad mou vytrvalou hloupostí.
Raději se příliš nenadechujte... Po dalším boji o opuštění hladiny je to sotva pět sekund, než se setkáte s mořským dnem ve výšce asi 6 metrů. Snažil jsem se vyčistit si uši a vyčerpat poslední kousek dechu, abych tomu zabránil maska vyrývá mi rýhu do obličeje.
Můj oblek je pevně zabalený; zip mi křižuje ramena. Sotva mohu hýbat rukama.
Rychle se rozhlédnu, když mi voda prosakuje po krčním uzávěru. Oblázky, dvě mušle, kámen. Potřebuji se nadechnout a vyletím na hladinu.
Můj ponor -počítačový skřípe zděšením. Zapomněl jsem to přepnout do režimu Freedive. Zapomněl jsem, že mám dokonce režim Freedive!
Rozhodl jsem se, že by to nemělo být úplně zbytečné, zkouším to znovu. A znovu. Maximální hloubka 6.8 m, maximální doba ponoru 32 sekund. To vše pro letmý pohled na mořské dno.
Takže jsem jednoznačně odpadkový freediver. Pro mě neexistuje nic jako volný ponor. Dokonce i rýhy na kůži na mých ramenou byly zaplaceny bolestí.
Jen mě nabij a nech mě dýchat. Pokaždé.
[adrote banner=”37″]
[adrotate group = ”3 ″]
[adrote banner=”16″]
[adrote banner=”22″]
[adrotate group = ”4 ″]
[adrote banner=”31″]
