Naposledy aktualizováno 10. dubna 2022 uživatelem Divernet
Scandi noir
NEMŮŽU Z TOHO VEZMĚT OČI. Scéna je tlumená, tlumené barvy téměř monochromatické. Hlavní postavy se objevují letmo. Jejich výraz málo prozradí. Jejich oblečení je známé, přesto osobité až ikonické.
Obrázky ukazují, že se stalo něco hrozného a zároveň fascinujícího.
Nehybnost každého obrazu popírá základní akt násilí. Připoutaný hlad po malých stopách, které se nabízejí. Je to klasický Scandi Noir.
Ale tohle není Borgen. Žádné robustní svetry, jen neohrabaná černá guma ze staré školy ploutve s ocelovými pružinovými popruhy a okamžitě rozpoznatelným hadovitým tvarem rebreatherových dýchacích smyček.
Co mě zaujalo, je práce švédských technických potápěčů, kteří zkoumají vraky v Baltském moři, v hloubce a většinou ve tmě. Nízké světlo, nízká salinita a nízké teploty vody poskytují ideální podmínky k tomu, aby tyto vraky zůstaly nedotčené a překvapivě dobře zachovalé.
Jejich strašidelné obrázky publikované v Ghost Ships of the Baltic Sea s obdivem ukradnou srdce vašeho potápěče z vaší hrudi.
Fotografie v této knize jsou tiše brilantní, pořízené s péčí a představivostí vyšetřování na místě činu.
Někteří se zaměřují na jasně rozpoznatelné předměty a detaily – klíč stále ukrytý v zámku vypadlých dveří, hromada pomalu se rozkládajících zlatých hodinek, dámská bota.
Můj pohled dešifruje nevyslovené ukazatele přede mnou. Snímky mělčích vraků stále zachycují nejasně zelený odstín okolního světla. Šum kolem hlubších vraků téměř hrozí, že je pohltí, protože pochodně a blesky kamer nakrátko odhalí roubené formy.
Z těchto fotek se téměř dotýkám zpětně rozptýlených částic, poznám tíhu té hloubky a cítím umrtvující chlad, který vysává energii – i přes těžký drysuit.
Jsou to chytré, pečlivě provedené záběry. Vyřezávaná figurka mořského koníka bez mrknutí hledí z přídě na inkoustové pozadí. Skvrnitý a prastarý kanón vyčnívá ze čtvercového průlezu střílny, osvětleného pochodněmi potápěčů.
Toto není veselý „nádherný všední den“ IKEA. Tohle je totální senzace. Je to jednou za život – když budete mít štěstí. Carl Douglas a Jonas Dahm, utomordentlig! Nejlepší práce.
DIVER červen 2021
[adrote banner=”11″]
[adrote banner=”12″]
[adrote banner=”13″]
[adrote banner=”14″]
[adrote banner=”15″]
[adrote banner=”16″]
JE INSPIRIVNÍ VIDĚT vidět potápěče odhalující tyto úžasné, ale skryté vraky. Ukazuje možnosti technického potápění; beze slov to vysvětluje, proč jsou někteří z nás ochotni projít všemi těmi nepříjemnostmi, nepohodlím a složitostí.
Množství vraků tam daleko přesahuje zaznamenaný počet. Jak pochopíme tu prázdnotu v porozumění?
Většinu času ti, kteří jsou ochotni pátrat po vrakech, které tam mohou nebo nemusí být, jednoduše zachytí anomálie na mořském dně. Prověřování různých teorií; snaží rozluštit stopy.
Díra ve tvaru vraku je naše „temná hmota“, něco, v co doufáme a co si představujeme, že by tam mohlo být. Něco, co by po nalezení dávalo smysl všemu, co víme, ale zatím jsme se nedokázali připojit.
Naše „temná energie“ může být onou tajemnou, zvláštní silou přírody, která některým lidem umožňuje skočit do chladu a tmy, podívat se a zaznamenat, co najdou. Pokud je voda čtvrtým prvkem, pak je technické potápění ve skutečnosti „pátou silou“.
[adrote banner=”37″]
[adrotate group = ”3 ″]
[adrote banner=”16″]
[adrote banner=”22″]
[adrotate group = ”4 ″]
[adrote banner=”31″]
