LARGA a pár růžových ploutví

RUSKÝ DÁLNÝ VÝCHOD je zajímavé území, ale není zrovna dobře pokryté z hlediska potápěčské turistiky. Proto, když jsem vše připravoval na svou první návštěvu města Vladivostok, brouzdal jsem po internetu, abych našel slibné trasy a podvodní fotografie cíle.
Mezi nimi byli skvrnití tuleni zvaní tuleni larga, slovo z tunguzského jazyka, kterým se mluví ve východní Sibiři a severovýchodní Číně. Tito tuleni mají pevná válcová těla a špičaté čenichy připomínající psí.
Tmavé skvrny nepravidelného tvaru jsou rozesety po celém těle, proto se jim také říká tuleni pestré.
Jejich hlavní stanoviště leží v Čukotském a Beringově moři a v Ochotském moři, ale lze je nalézt také podél pobřeží Aljašky, na Čukotském poloostrově a na Kamčatce a Sachalinu. Japonské moře a Žluté moře tvoří jižní hranici jejich oblasti rozšíření.
Populace tuleňů velkých v zátoce Petra Velikého čítá asi 2000 jedinců a jejich hnízdiště je pro návštěvníka dostupnější než Ochotské moře, kde se odhaduje, že žije 140,000 XNUMX jedinců.
Zjistil jsem, že na okraji Vladivostoku byl na písčité plošině poblíž Tokarevského majáku pozorován výskyt tuleňů zimních.
Ale moje štěstí v té době nebylo. Slyšel jsem spoustu příběhů o těchto zábavných zvířatech od potápěčů, rybářů a zaměstnanců potápěčského centra Sea Frogs, ale když byl čas jít fotografovat, počasí se náhle zhoršilo a bouře pokračovala několik dní.
Když se nám konečně podařilo dosáhnout ostrovů v zátoce Petra Velikého, viditelnost byla tak špatná, že jsme neviděli dál než na konec natažené paže a mohutné vlny narážely do skal, kde leželi tuleni. Na střelbu jsme nemohli ani pomyslet!
Mé záběry na chobotnice, žluté skalníky a další ukázky místní mořské fauny doprovázel pouze jeden fotografie tulení hlavy vyčnívající z vody. Odjel jsem tedy z Vladivostoku rozhodnut vrátit se do regionu a zkusit to znovu.
Moje druhá cesta více zohledňovala nečekané povětrnostní podmínky a dávala mi větší rezervu, a tak se mi podařilo najít vhodný den.
Naše loď se klidně houpala na vlnách a obíhala Verkhovské ostrovy a jejich červené skály, jasně osvětlené sluncem, vypadaly na pozadí modré oblohy velmi malebně.
Tyto ostrovy v zátoce Petra Velikého jsou asi tři míle od velkého ostrova Reyneke a jsou součástí toho, co se nazývá mořská rezervace Dálného východu. Skládají se ze dvou skupin mořských komínů, jedné větší než druhé, spojených skalnatým hřebenem, který tvoří tůně a labyrinty ve stěně útesu.
Příroda tam vytvořila spoustu pěkných úkrytů pro tuleně. A byli tu naši první jedinci – tři tuleni larga ležící na skalnaté římse před hladkým vstupem do vody, s hlavami dalších zvířat trčících u břehu.
Naše loď se držela hodně vzadu, ale všechny ty čenichy a kulaté výrazné oči nám ukazovaly cestu, když se jejich majitelé snažili zjistit, zda nepředstavujeme nějakou hrozbu.
Abychom demonstrovali své dobré úmysly, přesunuli jsme se dále a začali se připravovat na náš ponor. Potápěčský průvodce Sea Frogs nám připomněl, abychom nepronásledovali tuleně, protože bychom neměli šanci je předběhnout. Bylo mi řečeno, když zůstaneš v klidu a vyhneš se jakémukoli náhlému pohybu, přijdou k tobě.
Potápět se-instruktor Ann měla být moje kamarádka a její okouzlující růžová ploutve může být dobré jen na fotky.

PŘEKRÁČILI JSME SE bok člunu a plaval ke břehu. Našli jsme tam malebnou hromádku kamení a čekali vedle nich.
Po několika minutách se v šedomodrém oparu na hranici viditelnosti začaly míhat stříbrošedé tvary.
Když se přiblížili, složili se do jediné pečeti, i když ne příliš velké. Tuleni Larga nedorůstají déle než 1.7 m a neváží více než 100 kg, a tento nebyl větší než 1.5 m. Chvíli se ladně pohyboval a pak náhle změnil směr.
V jeho mysli jsme viděli dva instinkty, které s tím bojovaly – opatrnost a zvědavost. Jeho potřeba sebezáchovy vyžadovala, aby se dostal co nejdále, ale zvědavost ho k nám přitahovala jako magnet a zdálo se, že nakonec zvítězila.
Brzy larga dělala kruhy blízko nás, vznášela se ve vodním sloupci, aby lépe viděla na lesklé části našeho vybavení, nebo aby se podívala blíže do objektivu. Nejsem žádný specialista na tuleně, ale měl jsem pocit, že je to samice, možná proto, že byla tak štíhlá a pohybovala se s ženským půvabem, nebo možná proto, že v jejím chování byl náznak koketnosti.
Každý rok od února do března rodí samice svá bílá, nadýchaná mláďata a měsíc je krmí svým neuvěřitelně tučným a výživným mlékem.
Tulení mládě vypije asi 4 litry denně, přičemž přibere 1.5 kg.
Matky rychle ztrácejí štíhlost, ale v létě se na nadcházející zimu zase vykrmují.

ROZBĚL LED, dva nebo tři tuleni larga brzy hlídkovali kolem nás neustále. Jejich potápěčské dovednosti byly působivé – mohli vedle nás plavat až pět minut, aniž by projevili obavy z nedostatku kyslíku. Ve skutečnosti se dospělí mohou ponořit do hloubky 300 metrů a zadržet dech až na 45 minut, když se honí za potravou hejnových ryb, chobotnic nebo krabů.
Larga se k nám přiblížil, zakroužil a otočil se k nám bokem a já si nejdřív myslel, že mám halucinace – na jeho boku byla vidět 6 a dvě 3.
Ukázalo se, že v rezervaci již několik let probíhá program označování tuleňů. Mladí tuleni, kteří odmítli pít mateřské mléko a začali přijímat potravu sami, jsou označeni „číslem strany“ ve speciální voděodolné barvě.
V budoucnu to poskytne šanci sledovat jejich migrační trasy a objasnit předpokládanou délku života druhu, která by v současné době mohla být kdekoli mezi 20 a 40 lety.
Neustálým otáčením hlavy a fotoaparátu jsem lovil další a další krásné záběry. Kamarádka si dávala pozor, aby mi nepřekážela, a já jsem byl tak pohlcen svým úkolem, že jsem na ni začal zapomínat.
Pak najednou Ann upoutala mou pozornost zataháním za můj BC. Co – už jsme museli nahoru?
Ne, ukazovala na ni ploutve. Jsou růžové - no a co?
Ale odpověď poskytla larga 633 – ukázalo se, že Anniny boty na ni udělaly takový dojem, že se na ně muselo dívat z různých úhlů a pak je ochutnávat. Něžně by kousal do špiček a skoro by sis dokázal představit, jak vrní rozkoší.
Možná jsem se mýlil, když jsem spekuloval o pohlaví té první Largy, ale s jejím zájmem o módu, kdyby tohle nebyla dívka, byl jsem připraven sníst své 7mm rukavice!
Hřejivý pocit, který jsme měli při interakci s tuleni larga, v nás zůstal. Teď, když si prohlížím fotky, které jsme pořídili, nemůžu se ubránit úsměvu. Tento mořský savec zapouzdřil svobodu létání v trojrozměrném prostoru se svými živými výraznými očima a důvěřivostí.
A je dobré umět článek o velkých mořských tvorech zakončit optimisticky, ale v dnešní době je tento druh poměrně početný (asi 400,000 XNUMX exemplářů), a protože tuleni žijí na těžko dostupných a málo obydlených místech, nejsou jsou ve velkém rozsahu loveni, jinak než původními arktickými etnickými skupinami.
Tuleni Larga jsou pečlivě chráněni v mořské rezervaci Dálného východu a doufáme, že v budoucnu dostanou naše děti a vnoučata příležitost hrát si s tímto zábavným tuleňem.