Stuart Philpott byl na misi získat záběry velkých ryb a dalších pelagických druhů a tým z Prodivers na Maledivách byl více než šťastný, že se postavil této výzvě a nabídl setkání za setkáním.
Poskytovatelé instruktor Mohamed Shameen Ali řekl: „Potápění na Maledivách je o proudech“ a poté, co jsem zažil Fushivaru Kandu v plné záplavě, z celého srdce souhlasím. Aktivita mořského života se soustřeďuje kolem vstupů do kanálů, kde je proudění vody nejsilnější. Když proud opadne, čas představení skončí – ale pouze do příští změny přílivu a odlivu.
Sháněl jsem záběry velkých ryb, zvláště rejnoků. Ale aby zaplnily rám mého věrného 16mm objektivu typu rybí oko, musely být blízko – tedy méně než na vzdálenost natažené paže. Rejnoci nejsou nejsnáze fotografovatelní mořští tvorové. Obvykle se vyskytují u vchodů do kanálů v letkách do 20, jsou velmi citlivé na zvuky a pohyb. Když se jeden člen skupiny rozruší a bouchne, bouchnou všichni. Někdy největší, nejdominantnější orlí paprsek zůstane viset dozadu, a pokud se k němu přiblížíte opatrně, může se objevit příležitost přiblížit se.
Moje šance udržet krok s rejnokem v plném letu ploutev samotná síla byla dost malá, takže abychom měli šanci bojovat, Mohamed Shameen Ali (Mosti) nás vybavil DPV Apollo AV-2, neboli skútry.
Pokud měly skútry jasný smysl života, pak Maledivy musí být perfektním místem. S maximální rychlostí 2.5 mph bylo mnohem snazší manévrovat v proudech a vystupovat z nich. Poskytovatelé (www.prodivers.com) nabízejí pronájem skútrů ve všech svých potápěčských střediscích. Hostující potápěči musí absolvovat základní dvoupotápěčský kurz, než si je mohou najmout, nebo být držiteli příslušného certifikátu PADI Specialty. Skútry opravdu udělaly rozdíl. Bez nich bych měl mnohem méně fotografie příležitostí a moje spotřeba vzduchu je mnohem vyšší kvůli zvýšené námaze.
Existují dva způsoby, jak řídit Apollo AV-2, buď natažené vpředu, nebo sedět na sedle. Většina potápěčů dává přednost variantě sedla „hands-free“. Přidáním kamery do mixu byla moje práce o něco zajímavější. Pohrát si s třírychlostní plynovou pákou a zároveň se řadit k výstřelu chvíli trvalo, než se člověk osvojil.
Pokud se želva nepohybovala příliš rychle nebo hejno chňapalů vypadalo uvolněně, předal bych svůj skútr Mosti, abych se mohl pohybovat volněji. Výrobci mi také rádi zapůjčili rebreather AP Valves Inspiration, ale myslet na kompozici obrazu, ovládání skútru a hlídat nastavení rebreatheru bylo pro můj ubohý mozek příliš náročné. Mnohem raději jsem dělal věci jednoduché!
Další poskytovatelé instruktor, Sina Leupi, nakreslila krátké brčko a souhlasila s modelováním mých obrázků. Velkým plánem bylo dostat se co nejblíže všem mořským tvorům, které jsme potkali. Naštěstí pro mě se Sina ze Švýcarska ukázala jako naprosto ideální pro tuto práci. Ať už jsme fotili rejnoky, želvy nebo papoušky hrbolaté, Sina byla v háji, s vykulenýma očima a dokonale vyrovnaná.
Předtím jsem si sedl s Mosti a Sinou, abychom vypracovali itinerář. Přechody kanálů byly rozhodně „akčním městem“. Silné proudy přilákaly dravé útesové žraloky, manty, rejnoky, pyskouny napoleonské, hejna jacků, barakudy a další přelétající pelagické druhy.
Fushivaru Kandu byl pravděpodobně moje nejlepší sázka na setkání s rejnoky, ale to záviselo na ročním období. Když se proudy kolem Fushivaru změnily, není to preferovaný přechod a potápěči místo toho obvykle volí Kuredu Express.
Pro pozorování želv to musí být jeskyně u sousedního Kuredu a v Anemone Thila jsou vždy stovky sasanek, a tak dále a tak dále, dokud jsme nevyřešili několik dní vzrušujících potápěčských lokalit.
Všude jsem viděl spoustu útesových žraloků, ale nemohl jsem se dostat tak blízko, abych byl dostatečně dobrý. Prodivers obvykle nabízí ranní ponor ve dvou nádržích (návrat do letoviska kolem oběda), jeden ponor odpoledne a noční ponory. Pořádají se zde také denní šnorchlovací výlety s průvodcem.
Sídlil jsem v nedávno otevřeném pětihvězdičkovém letovisku Hurawalhi, které se nachází pět až deset minut jízdy lodí od třetího nejoblíbenějšího letoviska na celých Maledivách, Kuredu. Od prvního okamžiku, kdy jsem vstoupil na molo, jsem mohl říct, že Hurawalhi je naprostá třída.
Jediný ostrov tohoto dospělého, který pokrývá plochu přibližně 165 x 400 metrů, není masivní. Řada 60 oceánských vil se rozprostírala nad mělkou lagunou o dalších 400 metrů a posílila ubytování na celkem 90 pokojů.
Zdálo se, že oceánské vily jsou oblíbené u Číňanů a plážové vily evropská klientela. V současnosti asi 50 procent zahrnuje nekonečné bazény (do konce roku budou mít všechny plážové vily soukromé bazény). Vybral jsem si oceánskou vilu bez bazénu. Na probuzení s výhledem na moře bylo něco hluboce terapeutického.
Když jsem se nepotápěl nebo nevečeřel, seděl jsem a pozoroval papouščí ryby proplouvající pode mnou. Kdybych se cítil obzvlášť energický, mohl jsem vždy sejít po svém osobním schodišti k okraji vody a jít šnorchlovat. Možná, že ráj skutečně existuje?
Hosté mají na výběr ze tří restaurací a barů. Hlavní atrakcí musí být 5.8 podvodní restaurace. S počtem míst pro 30 je to jedna z největších podvodních restaurací na světě. Obklopen prosperujícím útesem, je to ideální místo pro nepotápěče, kteří chtějí zažít podmořský svět.
Každý den se konají tři dvouhodinová posezení s nabídkou pětichodového oběda nebo sedmichodového večeře. Podařilo se mi zarezervovat si místo na oběd a úplně mě uchvátila ukázka barevného mořského života. Pro jednou jsem nemusel sedět a bavit se na večeři!
Večerní sezení je ještě šílenější. Moře je v naprosté tmě kromě světel osvětlujících okolní útes. Giant trevally lovil mezi hejny střelců, zatímco papoušci a papoušci žvýkali korály.
Během svého pobytu se mi podařilo zažít několik přeplaveb kanálů. Potápění jsme obvykle začínali na jedné straně kanálu, na skútru podél stěny do oblastí s vysokým proudem a v pozdějších fázích se snášeli zpět dovnitř na mělčí vrcholy. Stát se mohlo naprosto cokoliv, nic nebylo předvídatelné.
Viditelnost pod vodou při většině mých ponorů snadno přesáhla 30 metrů, takže jsem mohl vidět do dálky a plánovat své střety s mořským životem. Potkali jsme želvy jestřábí okusující korály, rejnoky plavící se po mořském dně a zvídavé pyskouny Napoleonovy, kteří se zdržovali hlavně na periferii.
Blíže k epicentru jsem viděl spoustu útesových žraloků, při některých příležitostech více než 100 a jindy jen pár, kteří plavali vedle mě. Vždy cvičící zvedáky, někdy barakudy a občas hejna netopýrů.
O něco hlouběji pod stěnou byly římsy a převisy obývané kanicemi a zahalené obřími mořskými vějíři. Orlí paprsky by se nacházely hlavně v oblastech silnějšího proudu. Zpátky v kanálech na mělčích vrcholcích jsem viděl velká hejna střelců, modře pruhované a hrbaté chňapaly.
Největším překvapením se ukázal domovní útes Hurawalhi s názvem Aquarium. Bylo tam tolik příležitostí pro obrázky, včetně bannerfish, hejna chňapalů s modrými pruhy a jasně červené žabí ryby velikosti fotbalového míče.
Někde se prý schovávala menší žlutá žabí rybka, kterou jsme ale nenašli. Je známo, že žabí ryby jsou kanibalistické, takže možná byla velká červená žába nyní o něco větší!
Nebylo tam příliš mnoho proudu, se kterým bych se mohl potýkat, takže jsem mohl mít více času na složení obrázku. Potápěčské centrum a obchod Prodivers se nachází přímo na pláži, takže pro potápění na pobřeží je to jen kousek dolů k moři. Potápěčské čluny vyjížděly z hlavního mola, které je vzdálené necelou minutu chůze.
Veškeré potápěčské vybavení je připraveno a přeneseno na loď průvodci. Musel jsem se jen otočit a přeskočit přes bok!
Mořské želvy jsou často vidět na potápěčských a šnorchlovacích lokalitách kolem Hurawalhi, ale pokud chtějí potápěči 100% zaručená setkání, pak jeskyně jsou tím pravým místem k návštěvě. Na této potápěčské lokalitě u Kuredu bylo zaznamenáno více než 160 různých želv a je navštěvováno hlavně jestřábníky a želvami zelenými, které čas od času zahlédnou podivné olivovníky.
Je zde spousta převisů a mělkých jeskyní, kde si želvy mohou odříct nebo se poškrábat záludným krunýřem. Prozkoumali jsme zeď, která v podstatě začíná v hloubce 5 m a klesá na přibližně 20 m, a zkontrolovali jsme všechny tmavší výklenky. Během hodiny jsme našli tři jestřábníky a čtyři želvy zelené. Seděl jsem a několik minut pozoroval jednu velkou samici, která se škrábala na skořápce. Vypadala naprosto nevzrušeně. Jsem si jistý, že byli zvyklí na to, že je trápí potápěči a fotografové.
Naplánoval jsem ponor na mělkých podložích s mořskou trávou Kuredu hlavně kvůli záběrům želv, ale když jsme dorazili na místo, zvedl se vítr, takže viditelnost pod vodou byla velmi mléčná. V hloubce kolem 3 m je to oblíbené místo pro šnorchlaře.
Zkusili jsme pronásledovat několik želv, ale bylo zcela zřejmé, že nedostanu nic, co by stálo za to, a tak jsme se rozhodli změnit směr a místo toho prozkoumat domovní útes. Zahlédl jsem rejnoka se dvěma menšími mláďaty, ale než jsem stačil zvednout fotoaparát, vystřelili do prázdna. Mosti řekl, že ještě těžší bylo přiblížit se k mladým.
V dálce jsem skoro rozeznal temný stín. To se zhmotnilo do vraku malého rybářského člunu nakloněného v úhlu 30 stupňů s přídí směřující nahoru k hladině. Všiml jsem si velké ryby vznášející se blízko vraku. Ukázalo se, že je to obrovský papoušek velký jeden a půl metru a hrbolatý.
Viděl jsem, že po celé rybě byly nějaké těžké jizvy a kousek jejího ocasu chyběl ploutev. Zahájili jsme obvyklý plán útoku a papouščí ryby naše postupy vůbec netrápily. Když se Sina vznášela mírně nahoře a já jsem úhloval zespodu, podařilo se mi pořídit asi 15 extrémně intimních snímků. Mosti řekl: "Je velmi vzácné dostat se tak blízko k papoušci hrbolatému." Pokračovali jsme podél útesové stěny a zastavili jsme se na focení netopýrů a několika želv zelených, takže celkově to nebyl špatný ponor.
Po několika neúspěšných pokusech jsem si začínal myslet, že se nikdy nedostanu dostatečně blízko k orlím paprskům. Zkoušel jsem se přiblížit zespodu a do strany a pak pomalu zabočit, ale jako obvykle, když jsem se dostal na dva až tři metry, všichni se rozprchli. Podařilo se mi udělat pár skupinových záběrů, ale nic přehnaně velkolepého.
Při mém předposledním ponoru ve Fushivaru Kandu jsme zahlédli shromáždění pěti rejnoků a hejno asi 100 barakud. Musel jsem se rychle rozhodnout, tak jsem následoval orlí paprsky. Přiblížil jsem se zespodu a jak jsem se přibližoval, celá skupina se rozprchla na všechny strany kromě největšího rejnoka, který nevypadal, že by byl mou přítomností příliš fázovaný.
Sina se automaticky dostala do pozice vzadu, což mi dalo trhlinu v dokonalé kompozici. Uháněli jsme bok po boku déle než minutu, orlí paprsek nebyl dál než 50 cm od mého kopulového otvoru. Netušil jsem, proč se to nezbláznilo.
Udělal jsem asi šest nebo sedm snímků a na poslední cvaknutí spouště jsem dostal snímek, který jsem chtěl – opravdu to nebude o moc lepší než tohle!
Jako potápění dovolená destinace, Maledivy málokdy se nepodaří dodat. V nabídce je obrovská rozmanitost mořského života a to je kombinace velkých a malých tvorů, bohatých na barvu i množství. Z pohledu podvodního fotografa, pokud jsem si dával na čas a přibližoval se pomalu a klidně, mohl jsem se vždy dostat dostatečně blízko, abych naplnil svůj širokoúhlý objektiv.
Dobře, přiznávám, že mi skútry podali pomocnou ruku! Přechody kanálů zaručují intenzivní aktivitu a to je doplněno o klidnější domovní útesy, jeskyně, loděnice a lokality Anemone Thila.
Když potápění skončilo, usadil jsem se na večer plného luxusu. Nemohl jsem Hurawalhi zavinit jídlo, ubytování nebo služby a dokonce i počasí se ukázalo být téměř dokonalé. Pro jednou jsem nenašel nic, na co bych si stěžoval!
Silné proudy přilákaly dravé útesové žraloky, manty, rejnoky, pyskouny napoleonské, hejna jacků, barakudy a další proplouvající pelagické druhy
V nabídce je obrovská rozmanitost mořského života a to je kombinace velkých a malých tvorů, bohatých na barvu i množství.
Fotografie od Stuarta Philpotta
