Navždy se vrylo do paměti LEE-ANNE STACKOVÉ nečekané setkání s děsivou řadou chrupu
Z VELKÉ MODRosti přišly zuby. Neuvěřitelně velké, kónické, bílé zuby. To je vše, co jsem viděl. Pak malé částečné koule nad ústy – oči upřené přímo na mě. Ale byly to ty zuby, co mě hypnotizovalo. Zdálo se, že rostly exponenciálně, jak jejich majitel šplhal otevřená voda sloup přímo k mému obličeji.
Ohhh! Zajímalo by mě, jak moc to bude bolet?
Nehybně visel ve výšce 30 metrů a čekal jsem, až ostatní potápěči projdou průchodem známým jako Calvin's Crack. Prasklina, i když nebyla plná korálů a hub, byla zajímavým ponorem v tom, že otestovala vaši kontrolu nad vztlakem a pomohla definovat prostor (nebo jeho nedostatek) kolem vás.
Díval jsem se dolů do hlubin Karibiku a přemýšlel, jaká podmanivá stvoření odehrávají své životy na úrovních 60 a 90 metrů. Chtěl jsem to zjistit z první ruky.
Zdálo se, že sada zubů, která mi přišla přímo, trvala věčnost. Nemělo smysl se stěhovat – kam jsem šel?
Zbývalo jen pár centimetrů, než narazil na mou masku, a ryba se mírně naklonila a jemně klouzala po mém rameni, po mé nádrži, pak zakroužila zpátky, aby se otřela o moje předloktí a ruce.
Neměl jsem ponětí, co si o tomto útulném malém displeji počít. Odhaloval mě, abych shodila ostražitost a on mi mohl urvat prsty pro verzi sushi s rybami?
Držel jsem ruce pevně sepjaté – pro každý případ.
Toto bylo moje první setkání s chňapalem psím, který byl vhodně pojmenován kvůli velkým špičákům. A tento chlapík byl velmi velký a zubatý chňapal.
Když mě dál kroužil, měl jsem možnost pozorovat, že tento chlapec byl buď ve válce, nebo byl předmětem nějaké šikany na školním dvoře.
Měl pár šrámů a otevřených ran, ale jeho zlověstné zuby vypadaly naleštěné a v perfektním stavu.
KDYŽ MŮJ TEPL usadil se a můj regulátor zpomalil jsem z přeběhu, roztáhl jsem ruce a opatrně jsem držel prsty u sebe.
Ryba okamžitě plavala dovnitř a kolem nich a otírala se o mě neopren. Byl to velký hezký chlap; silný profil, krásné žluto-olivově zelené boky a hřbet. Připletl se k mým nohám a kolem nich a připomněl mi svíjející se štěně, které zřejmě nemůže získat dostatek náklonnosti. Začínal jsem se mu lesknout. Opatrný lesk.
Ostatní už prošli otvorem a sledovali akci z povzdálí.
Můj potápěčský kamarád přišel zkontrolovat věci, ale Oliver (ano, už jsem ho jmenoval) měl oči jen pro mě.
Nadále mi dělal společnost a jeho vytrvalá honba za kontaktem ve mně vyvolala zvláštní pocit. Existuje přísná zásada nekrmení, takže mě zajímalo, co vytvořilo tuto úroveň intimity.
My ploutve a šnorchl byly jasně žluté a mě napadlo, jestli cítí, že jsem příbuzný. Možná se v mé společnosti cítil bezpečně.
Pak mi to došlo. Byl jsem výjimečný – byl jsem vyvolený. Byl jsem vybrán z 12 dalších potápěčů a byl jsem tou stanicí pro péči o lidi, přesněji řečeno, tou, se kterou se Oliver rozhodl nesobecky sdílet své bohatství parazitů a žraločích hub.
Ano, bezostyšně se o mě otíral ve snaze přenést své nechtěné pasažéry na nového hostitele.
Když nastal čas vystoupat na naši bezpečnostní zastávku, Oliver naposledy přejel, začal plavat a pak se otočil a přísahám, že se na mě naposledy podíval, než odešel stejně tiše, jako přišel.
Ten večer, když jsem si pečlivě vydrhnul neopren a sebe, znovu jsem si představil sadu zubů vystupující z hlubin a uvědomil jsem si, že ten obraz se mi navždy vryl do paměti.
Nevím, jestli někdy v mém životě bude další Oliver, ale pro jistotu se budu dál potápět a hledat!
Fotografie kreditů:
Norm de Lenheer
Vyšlo v DIVER červnu 2017
[adrote banner=”11″]
[adrote banner=”12″]
[adrote banner=”13″]
[adrote banner=”14″]
[adrote banner=”15″]
[adrote banner=”16″]