Paralympionik Bob Staddon Otázky a odpovědi s časopisem Scuba Diver
Zatímco na dovolená v Indonésii Bob Staddon utrpěl život měnící zranění páteře, když nehoda na tobogánu vyústila v kvadruplegiku. Od té doby tento inspirativní jedinec vyhrál řadu plaveckých ocenění, včetně tří bronzových medailí na paralympiádě, a naučil se potápět.
1 Na jaký úspěch jste nejvíce hrdý?
Naučit se potápět a získat osvědčení otevřená voda potápěč bez omezení. To bylo z velké části způsobeno mým instruktor John Read. Jsme kamarádi i po 30 letech. John byl komerční potápěč v Bass Strait a potápěl se instruktor když jsem ho potkal, a jeho profesionalita je hlavním důvodem, proč se dnes potápím
2 Jaké to bylo soutěžit na olympiádě?
Soutěžil jsem na paralympiádě v roce 1984, která se konala ve státě Mandeville v Anglii. Bylo to velmi odlišné ve srovnání s čímkoli, co jsem dělal předtím. Byly roky výcvik pro tento jeden den. Nakonec jsem závodil ve čtyřech plaveckých disciplínách a získal tři bronzové medaile. Moje sportovní kariéra spočívala v tom, že jsem se po nehodě snažil dostat do formy. Bohužel, když jsem jako handicapovaný sportovec závodil ve sportu, neexistoval žádný sponzorský dar, takže v podstatě musel udělat svůj vlastní fundraising od místní komunity
3 Kdy jste se začal potápět a co vás ke sportu přivedlo?
Začal jsem se potápět v březnu 1990 se svou tehdejší ženou Karen, bez její podpory a pomoci bych kurz nikdy neprošel. Být dyslektik má své vlastní problémy, zvláště když se snažíte učit a číst knihy a příručky. Poprvé jsem zkusil potápění, když jsem byl malý se starou nádrží a postrojem na dvojité hadici. Myslel jsem si, jak úžasné je to a odtud a byl jsem docela závislý.
4 Co považujete za nejnáročnější aspekt potápění?
Pravděpodobně nejnáročnějším aspektem potápění je pro mě nalezení dostupných potápěčských lokalit nebo dostupných potápěčských člunů. Pokud je mi známo, v Novém Jižním Walesu jsou pouze dva bezbariérové potápěčské památky, a to malá pláž v Nelson Bay a druhá v bazénu Clovelly v Sydney. Naštěstí většina lidí, se kterými se potápím, je více než ráda, že mi mohou pomoci s výstupem z vody. Na jednom z potápěčských míst ve Swansea používáme vozík na kolečkách, abychom se dostali nahoru a dolů po rampě.
5 Řekněte nám více o své práci s postiženými potápěči
Když potápěčská agentura RAID International začínala, oslovil mě Jim Holliday z neoprenu Neptune s dotazem, zda bych byl čestným poradcem ve vztahu k lidem s postižením a potápění. Prostřednictvím kontaktů, které jsem měl v Sydney, v rehabilitačním centru Ryde jsme začali dělat úvodní potápění, což vedlo k programu se čtyřmi studenty ročně, kteří získali certifikaci jako adaptivní potápěči. Jednou z velkých radostí, kterou mám z účasti v tomto programu, je pohled na lidské tváře, když se poprvé nadechnou pod vodou, a uvědomí si, že mohou skutečně plavat, když používají potápěčské vybavení.
V průběhu programu je úžasné vidět změny v postojích studentů i instruktorů. Jedna z největších změn, kterou jsem u studentů zaznamenal, je, že jsou pozitivnější. V mnoha případech se snižuje bolestivost a zvyšuje se samostatnost a motivace pro každodenní aktivity.
To je jedna z velkých výhod potápění a je to skvělý způsob, jak komunikovat s lidmi a zvýšit váš sociální kontakt v rámci komunity. Výhody jsou naprosto úžasné napříč celým spektrem života.
6 Jak byste zpřístupnili potápění handicapovaným potápěčům?
To je fantastická otázka a jeden z největších problémů, kterým čelíme v souvislosti s adaptivním potápěním. Je velmi těžké přesvědčit operátory a instruktory, aby se zapojili do adaptivního potápění. Je těžké ukázat lidem výhody plynoucí z potápění handicapovaných lidí a jedním z největších problémů jsou dodatečné náklady spojené s přijetím dalšího personálu, který by pomáhal.
Jediný způsob, jak to obejít, je nechat lidi, aby se dobrovolně účastnili potápění postižených lidí, a pomáhat dělat adaptivní buddy kurzy. Navíc je zde problém fyzického přístupu k potápěčským lokalitám a potápěčským operacím a obtížnosti dostat lidi na invalidním vozíku fyzicky ze židle a nasadit a sundat potápěčské vybavení a získat přístup k potápěčským člunům a místům potápění.
7 Mohl výcvik agentury, vláda nebo rada dělají více?
Bylo by naprosto fantastické, kdyby rady přijaly politiku snah o to, aby potápěčské lokality byly vhodné pro vozíčkáře. Ve vztahu k potápěčským agenturám hovoříme o velmi malém procentu populace se zdravotním postižením, která se chce naučit potápět, ao nákladech na výcvik instruktorů je docela zakazující. Přesto se neuvěřitelně snažíme, abychom získali více instruktorů certifikovaných jako adaptivní instruktoři a co nejvíce potápěčských kamarádů.
8 Jste velvyslancem pro Žraločí kůže, jaký rozdíl přinesl nový produkt Chillproof Titanium pro vaše potápění?
Můj vztah se SharkSkin sahá nejméně 15 let, ne-li déle. Jelikož mám poranění míchy, je nanejvýš důležité udržet si tělesnou teplotu, která může klesnout až o 4° při vstupu do vody za účelem potápění a může trvat až 4 dny, než se vrátím do normálu, což samo o sobě vytváří celou řadu problémů. Jedna z věcí, které jsem zjistil u titanové Sharkskin je, že tento problém je prakticky eliminován a zjišťuji, že jsem méně unavený.
Cítím se lépe, s menší bolestí a rozhodně mnohem tepleji před ponorem a po něm. Další skvělá věc na žraločí kůži je, že se vyrábí lokálně v Newcastlu, takže mohu jít přímo do továrny pro jakékoli úpravy nebo přizpůsobení produktu. Za ta léta bych nerad pomyslel, kolik peněz jsem utratil za neopreny. Nyní s novou titanovou řadou ho mohu nosit všude kolem, ale opravdu si přijde na své v létě i v zimě, kdy udržuje moji tělesnou teplotu.
Dali jsme to k použití dalším lidem s poraněním míchy a výsledky byly naprosto úžasné. V jednom případě jsme měli slečnu, která nevydržela být ani v bazénu. V ní výcvik příliš se ochladila, i když teplota vody byla 25 °C, protože jsme pod její neopren přidali titan ze žraločí kůže a přidali kapuci, všechny tyto problémy byly okamžitě vyřešeny. Ve skutečnosti jsme měli problém dostat ji z vody, protože byla tak pohodlná.
9 Otázka, kterou si vždy klademe v našich otázkách a odpovědích, je, jaký je váš nejpamátnější okamžik při potápění?
Na to se dá poměrně snadno odpovědět. Udělal jsem přes 1300, ale mým nejpamátnějším okamžikem byl můj první oceánský ponor s Johnem a mou tehdejší ženou Karen. Jít dolů pod vodu, abych začal dělat své dovednosti a viděl ryby a mořské řasy v oceánu a uvědomil si, že dýchám pod vodou.
10 Na druhou stranu, jaká je vaše nejhorší potápěčská vzpomínka?
Bylo to při ponoru pod mostem Swansea, tady v Newcastlu jsem měl poprvé na sobě nové BCD a strávil jsem značnou dobu jeho upravováním, aby mi správně seděl. Během ponoru se však BCD pohnul a zjistil, že jsem nemohl dosáhnout na žádnou z přezek nebo uvolňovačů nebo na hadici plynového generátoru.
Aby to bylo ještě zajímavější, příliv se otočil, když jsme byli pod mostem, což nás přinutilo vrátit se špatným směrem. Dva kluci, se kterými jsem se potápěl, mě museli doslova tahat po dně. Když jsem vyšel z vody, vzal jsem BCD a hodil jsem ho přímo do koše, abych ho už nikdy nenosil. Je to nejblíž, jak jsem se utopil, a nejděsivější, co jsem kdy byl pod vodou za mých 30 let potápění.
11 Jaká je budoucnost Boba Staddona?
Rád bych si myslel, že budoucnost pro mě bude mít mnohem více potápění, a když to bude bezpečné, mnohem více cestování. Zejména zpět na Vanuatu, které je mým oblíbeným místem k potápění. Bylo by skvělé, kdybych se mohl zapojit do nějakého adaptivnějšího potápění. Pomoci přimět více lidí s poraněním míchy, aby si užili neuvěřitelný svět přístrojového potápění.
Pravděpodobně jedna z dalších hlavních věcí, kterou bych rád viděl, je to, že se všechny obchody bez ohledu na agenturu nebo vlastnictví snaží spolupracovat na celkové propagaci potápění. Bylo by naprosto neuvěřitelné, kdyby existoval program adaptivního potápění, který by mohla používat jakákoli agentura kdekoli na světě. Osobně vám moc děkuji za příležitost napsat pro vás tento článek obchody, jak vám každý, kdo mě zná, řekne, mou vášní je potápění, propagace potápění a lidí, kteří potápění mají rádi.
Klikněte zde pro Scuba Diver ANZ vydání 33
