Naposledy aktualizováno 10. dubna 2022 uživatelem Divernet
NOVINKY Z POTÁPĚNÍ
Tlukot srdce modré velryby vědce překvapuje
Umístění štítku. (Obrázek: Goldbogen Lab / Duke Marine Robotics & Remote Sensing Lab)
Srdce modrých velryb pracují na hranici svých možností – což by mohlo vysvětlovat, proč se tento druh nikdy nevyvinul tak, aby byl ještě větší, než je dnes. Také tlučou mnohem rychleji, než se očekávalo na povrchu, a podstatně pomaleji, když se krmí v hloubce.
To jsou závěry poté, co se americkým vědcům podařilo poprvé sledovat srdeční frekvenci největších druhů na Zemi ve volné přírodě.
Vědci ze Stanfordské univerzity a Scripps Institution of Oceanography na University of Kalifornie, označil modrou velrybu řadou senzorů pomocí přísavek obsahujících elektrody.
"Zvířata, která operují ve fyziologických extrémech, nám mohou pomoci pochopit biologické limity velikosti," řekl Jeremy Goldbogen ze Stanfordu, hlavní autor studie. „Mohou být také zvláště náchylní ke změnám ve svém prostředí, které by mohly ovlivnit jejich zásobování potravinami. Proto mohou mít tyto studie důležité důsledky pro zachování a řízení ohrožených druhů, jako jsou modré velryby.
Goldbogen a Paul Ponganis ze Scripps, první z týmu, který ve stažených datech identifikoval srdeční tep, již dříve měřili srdeční frekvenci potápějících se tučňáků císařských v Antarktidě a po deset let přemýšleli, zda by mohli udělat totéž s velrybami.
„Upřímně jsem si myslel, že to byla dlouhá cesta, protože jsme museli udělat tolik věcí správně: najít modrou velrybu, umístit značku na správné místo na velrybě, dobrý kontakt s kůží velryby a samozřejmě zajistit, aby tag fungoval a zaznamenával data,“ řekl Goldbogen.
Jak se ukázalo, vědcům se podařilo štítek připevnit na první pokus – a měli štěstí, že se později posunul do polohy poblíž levé ploutve, ze které mohl detekovat srdeční tep.
Stažená data výzkumný tým překvapila. Když se velryba ponořila, její srdeční frekvence se zpomalila a dosáhla průměrného minima 4-8 tepů za minutu – s minimem 2 tepů za minutu.
Na dně při potápění, kde se velryba vrhla a spotřebovala kořist, se srdeční frekvence zvýšila na asi 2.5násobek minima, než se opět pomalu snižovala.
28 listopadu 2019
[adrote banner=”11″]
[adrote banner=”12″]
[adrote banner=”13″]
[adrote banner=”14″]
[adrote banner=”15″]
[adrote banner=”16″]
Jakmile se velryba začala vynořovat, její srdeční frekvence se zvýšila, přičemž nejvyšší frekvence 25–37 tepů za minutu se objevila na povrchu, když velryba dýchala, aby obnovila hladinu kyslíku. To byla vyšší frekvence, než se předpokládalo, stejně jako nejnižší srdeční frekvence byla o 30–50 % nižší, než se očekávalo.
Vědci se domnívají, že vysoké frekvence mohou záviset na jemnosti pohybu a tvaru srdce, které brání tlakovým vlnám při každém úderu narušit průtok krve. Překvapivě nízké frekvence v hloubce připisují natahujícímu se oblouku aorty, který se pomalu stahuje, aby udržoval další průtok krve mezi údery.
Vědci nyní do štítku přidávají další funkce, včetně akcelerometru, které jim pomohou lépe pochopit, jak různé aktivity ovlivňují srdeční frekvenci. Chtějí to také vyzkoušet ploutev, keporkaků a plejtváků malých.
Jejich zjištění byla publikována v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
[adrote banner=”37″]
[adrotate group = ”3 ″]
[adrote banner=”16″]
[adrote banner=”22″]
[adrotate group = ”4 ″]
[adrote banner=”31″]
