Davide Lopresti
Jak jste se dostal k podvodní fotografii?
Na rozdíl od toho, co se často stává, jsem se nejprve stal potápěčem a pak jsem se přiblížil podvodní fotografie až se z toho stalo povolání otevřením a fotografie studio s manželkou - Officinacquamarina.
Co máš ve své tašce pro podvodní fotografování?
Když jdu na focení pod vodou, mám velmi jasné představy, a pokud pracuji pro klienta, musím si být jistý výsledkem. Momentálně fotím Nikonem D600 nebo D750 s pouzdrem Aquatica.
Oblíbené místo pro potápění a fotografování pod vodou?
Určitě australská moře, pro bohatství života a krásu míst.
Nejnáročnější ponor?
Nejtěžší pro mě bylo umět fotit lidi pod vodou, umět je dát v pohodě do komfortní zóny a umět se přizpůsobit všem situacím, kterým jsem čelil.
Kdo je vaší potápěčskou inspirací?
Jedním z největších mistrů je jistě David Doubilet. Má jedinečnou a úžasnou vizi, vždy před všemi. Hledám hodně inspirace i z pozemského fotografování, ale ještě více 360°, fotograf bere inspiraci ze všeho, co ho obklopuje.
Které podmořské lokality nebo druhy jsou stále na vašem seznamu přání k fotografování a proč?
Curčitě listnatý mořský drak, ale také krokodýl, anakonda a mihule z moře, která mi už dva roky chybí. Je to zvláštní ryba, která se pohybuje pouze po řekách během reprodukčního období.
Jakou radu byste si přál, abyste jako začínající podvodní fotograf dostal?
Studovat tolik, být zvědavý na všechno a nikdy se nepřestat učit.
Nejchlupatější moment při focení pod vodou?
Mám mnoho zábavných vzpomínek souvisejících s potápěním, jedna je spojena s přítelem, který už není. Fotografovali jsme tlupu trubačů, která mě najednou úplně obklopila a na několik minut byla tma. Byla to velká legrace, nemohli jsme je poslat pryč!
Jaký je váš nejpamátnější ponor a proč?
Komodo – Cannibal Rock, když jsem fotil trpasličího mořského koníka. Vedle toho byl žralok velrybí!
Můj vztah k vodnímu živlu byl vždy velmi intenzivní a spojený hlubokým pocitem úcty k moři. Narodil jsem se ve Fezzanu, malém městečku na Ligurské riviéře, v rodině rybářů, lidí, kteří žili mořem a žijí s ním vážně, a naučili mě mu rozumět a interpretovat ho. Své rodině vděčím za vášeň, která mě vede k tomu, abych strčil hlavu pod vodu pokaždé, když se naskytla příležitost.
Fotografie mi ale do života vstupuje tak trochu z legrace a tak trochu náhodou. Vím jen, že od té doby, co jsem vzal do rukou fotoaparát, se už nerad odděluji. Byla to opravdu láska od začátku, způsob, jak sdělit ostatním krásy našeho moře, kanál, který každému dává příležitost vidět mýma očima, co se skrývá pod povrchem.
