listopadu 2015, Itálie. Gabriel**, zkušený instruktor španělského potápění ve svých 40 letech, odcestoval s přáteli do Itálie autem. Užívá si svůj první ponor dne pomocí rebreatheru s uzavřeným okruhem. Je na trimixu (kyslík, helium a dusík) a nosí potápěčský počítač Petrel.
Na konci svého ponoru dosáhl celkového času u dna 95 minut v hloubce 40 m (s maximem 45 m). Jeho ponor byl bezproblémový, ale během výstupu pocítil v pravém uchu tlumený pocit, který hned tak nezmizel. Nebylo to poprvé, co něco podobného zažil, takže si s tím moc hlavu nelámal. Předpokládal, že senzace se během nadcházejících hodin vyjasní, jako vždy. Uplynulo však 30 hodin – bez jakéhokoli zlepšení. Bohužel se Gabriel cítil hůř.
O dva dny později si uvědomil, že z pravého ucha nic neslyší poté, co se pokusil použít svůj mobilní telefon. Začal se znepokojovat a také zažil nějakou posturální závrať. Gabriel se cítil mizerně a chtěl se vrátit domů. Následující den se rozhodl vrátit do Španělska a vyhledat tam lékařské ošetření.
Ve Španělsku se Gabriel zastavil na pohotovosti v nemocnici. Tamní lékaři se domnívají, že jde o ušní barotrauma a doporučují nějaký ibuprofen. Jako zkušený potápěč a instruktor se Gabriel snažil vysvětlit, že věří, že nejde o „běžné“ ušní barotrauma. Bohužel mu lékaři prostě doporučili, aby se vrátil následující den na podrobnější ORL kontrolu. V tu chvíli už bylo pozdě večer. Vrátil se tedy domů.
Druhý den ráno se Gabriel rozhodl získat druhý názor od lékařů specializovaných na nemoci související s potápěním a hyperbarickou léčbu v jiné nemocnici. Vůbec se nedivil, když dostal novou diagnózu – náhlá hluchota. Lékař vysvětlil, že náhlá hluchota u potápěče není následkem dekompresní nemoci, ale důsledkem problému se statoakustickým senzorineurálním nervem, který způsobuje náhlou ztrátu sluchu. Není to nutně stav související s potápěním – může to dostat kdokoli, dokonce i nepotápěč.
Hyperbarický lékař mu předepíše 20 sezení hyperbarické oxygenoterapie (HBOT). Vysvětluje také, že se nedá léčit klasickou ORL léčbou, ale někdy se zlepší nebo dokonce úplně vyléčí hyperbarickou oxygenoterapií. Zlepšení se nikdy nedostaví pouze po jednom sezení HBOT, ale dobré výsledky byly dosaženy pokračováním v léčbě po dobu tří týdnů. Někdy dochází k náhlé restituci uprostřed nebo na konci léčebného období. Takže začnou Gabriela na HBOT.
Co je náhlá hluchota?
Při náhlé senzorineurální ztrátě sluchu nebo náhlé hluchotě je z nějakého nevysvětlitelného důvodu postižen statoakustický senzorineurální nerv a způsobuje rychlou ztrátu sluchu – obvykle na jedno ucho – buď najednou nebo během několika dní. Pokud k němu dojde, je nanejvýš důležité, aby pacienti okamžitě navštívili lékaře. Oddálení diagnózy a léčby může snížit účinnost výsledku léčby. Lidé často zaznamenají ztrátu sluchu, když se snaží použít ohluchlé ucho, například když používají telefon. Závratě a/nebo zvonění v uších (tinnitus) mohou být průvodními příznaky. Obvykle jsou postiženi dospělí ve věku 40 a 50 let. Asi u 50 procent případů se sluch spontánně obnoví, obvykle během jednoho až dvou týdnů. 85 procent pacientů, kteří jsou léčeni, obnoví část sluchu. Asi v 15 procentech případů lze příčinu identifikovat jako infekční onemocnění, poranění hlavy nebo mozku, autoimunitní onemocnění, léky poškozující smyslové buňky ve vnitřním uchu, problémy s krevním oběhem, nádor na nervu, který spojuje ucha k mozku nebo neurologické poruchy, jako je roztroušená skleróza.
Stav znamená úplnou a trvalou ztrátu sluchu, a tedy narušení většiny činností v životě. Přestože jde o vzácný problém, v potápěčském oboru je znám již řadu let. Jak již bylo zmíněno, není to podmínka specificky u potápěčů. Může ji získat kdokoli, dokonce i nepotápěč. U potápěčů však může být spouštěn změnami tlaku, zatímco u nepotápěčů může být spouštěcím faktorem něco jiného.
Jak léčit náhlou hluchotu
Osvědčenou a slibnou léčbou je hyperbarická oxygenoterapie (HBOT). Další běžnou léčbou v nepotápěčském světě jsou kortikosteroidy. Snižují zánět, snižují otoky a pomáhají tělu bojovat s nemocemi. Steroidy mohou být užívány perorálně nebo mohou být přímo injikovány za ušní bubínek do středního ucha (intratympanická kortikosteroidní terapie). Pokud je objevena skutečná základní příčina, může být zapotřebí další léčba. Infekce, alergie na léky nebo autoimunitní poruchy mohou způsobit, že imunitní systém napadne vnitřní ucho. Pomoci mohou antibiotika nebo jiné léky.
Jak se diagnostikuje náhlá hluchota?
Metodou volby je sluchový test nazývaný audiometrie čistých tónů. Pomáhá určit, zda je ztráta sluchu způsobena nedoslýchavostí zvuku do vnitřního ucha, protože něco brání v cestě, nebo senzorineurálním deficitem, což znamená, že ucho nemůže zvuk zpracovat. Diagnóza je pozitivní, pokud test prokáže ztrátu alespoň 30 decibelů ve třech spojených frekvencích.
Pokud si nejste jisti, pamatujte, že lékařský tým DAN Europe je vám vždy k dispozici, aby vám poskytl lékařskou radu prostřednictvím svého 24/7 tísňová linka.
Bohužel jsme od Gabriela slyšeli, že i přes léčbu HBOT se mu sluch ještě nevrátil. Přejeme mu to nejlepší a doufáme, že se mu sluch nakonec uzdraví.
** jméno změněno autorem