Otázka: Moje desetiletá dcera Lucy má astma, které má od narození. V prvních několika zimách to bylo docela těžké a několikrát skončila v nemocnici. Naštěstí je to s přibývajícím věkem méně časté, ale stále musí užívat denní preventivní inhalátor a tabletu, aby to udržela pod kontrolou. Můj manžel je instruktor potápění a má zájem na tom, aby Lucy vyzkoušela potápění, ale samozřejmě pouze tehdy, když to pro ni bude dostatečně bezpečné. Máte na to nějaké myšlenky?
A: Dětské astma bylo ještě relativně nedávno považováno za psychosomatickou poruchu. Naříkavé pískání bylo interpretováno jako potlačovaný pláč dítěte pro matku, a léčba deprese u těchto dětí byla proto středem zájmu jejich zvládání. V těchto osvícenějších dnech víme, že mnoho dětí s „epizodickým sípáním“ z toho vyroste, jak se zvětšují a jejich dýchací cesty se zvětšují.
Nejsem si ale jistý, zda je Lucy ještě tam. Užívání každodenních preventivních perorálních léků u dítěte svědčí o středně těžkém až těžkém astmatu a je zde také otázka, jak by mohlo reagovat, kdyby k záchvatu došlo pod vodou – panika a rychlé vynoření se zadrženým dechem jsou u dítěte mnohem pravděpodobnější. Moje rada by byla vydržet až do jejího dospívání a pak to přehodnotit. Bude starší, moudřejší, doufejme, že zdatnější a zdravější, a potápění tu bude pořád. Pokud nás všechny nezaplavila globální tsunami, samozřejmě.
Otázka: Během posledního roku jsem se propracoval po Pacifiku jako instruktor potápění. Myslel jsem, že už budu imunní vůči většině nemocí přenášených vodou, ale zdá se, že mám ušní infekce víc než většina ostatních. Po několika dnech potápění mě svědí a bolí uši a musím zůstat mimo vodu, což je špatné pro podnikání (a je mi z toho neustále špatně!) Máte nějaké tipy, jak přestat? děje se to?
A: Určitě ano. Pokud by na to existoval 100% spolehlivý lék, byl bych šťastně v důchodu (a pravděpodobně bych se také pohyboval v Pacifiku jako instruktor potápění), ale mohu vás nasměrovat správným směrem. Prevence je vždy lepší než léčba a můj preferovaný režim je co nejméně makat s ušima.
Ušní maz je přirozeně antibakteriální, takže nemusí být za každou cenu vykopáváno špinavým nářadím. Každodenní vyplachování zvukovodů sladkou vodou vymyje veškerou zbytkovou mořskou vodu zamořenou hmyzem, ale pro ještě lepší účinek ji lze zředit octem (poměry se liší, ale třetina octa na dvě třetiny vody je asi správná). Někteří tam používají i alkohol, ale když se nanáší na poškozenou pokožku, může to být strašně chytré, takže se tomu raději vyhýbám. Navíc si to potom nemůžete dát na žetony. Pokud dostanete infekci, pak je klíčová včasná léčba. Dotyk nebo tahání za vnější ucho způsobí bolest při otitis externa, takže pokud k tomu dojde, začněte co nejdříve kapat antibiotika.
Ty nejlepší obsahují antibiotikum a steroid, takže je dobré nosit s sebou láhev na liveaboardech nebo při potápění v odlehlých oblastech. Dále bych doporučil vyzkoušet masku s náušníky, které v podstatě utěsňují uši v (teoreticky) vodotěsných prostorech, připojených k masce a prostoru nosu pomocí dvou ohebných trubic. Jejich nasazení může být nešikovné, ale mnoho potápěčů je považuje za přínos pro vyrovnání problémů a také pro prevenci opakujících se ušních infekcí.
Víte, jestli vy Může být příliš starý na potápění?