Patrizia Vecchio vypráví spásný příběh o driftovém ponoru na Mauriciu, který se děsivě pokazí a nechá ji a její kamarády několik hodin unášet na hladině
Bylo to poprvé, co jsem cestoval sám na potápěčskou dovolenou. Během svého dvoutýdenního pobytu na Mauritu jsem bydlel v skromném hotelu v pobřežní oblasti Grand Gaube u Indického oceánu. Můj poslední týden rychle nadešel a já si uvědomil, že mi k dosažení 100. chybí už jen dva ponory. Docela milník pro potápěče! To také znamenalo, že úspěšně dokončím certifikaci Drift Diver.
S velkým úsměvem jsem si zarezervoval ponor ve dvou nádržích a po návratu naplánoval plážovou párty. Měl to být perfektní způsob, jak ukončit mou dovolenou – nebo jsem si to alespoň myslel. Kdo by věděl, že to bude nejdelší driftový ponor v mém životě?
Nejdelší driftový ponor v mém životě
Byl zimní čas, takže trhané přejezdy, silný vítr a silné proudy byly běžným jevem. Tento konkrétní pátek však byl vítr extrémně prudký a způsoboval prudké vlny. Přejezd byl zrádný, ale žádnou hrozbu jsme netušili. Všech pět nás brzy dorazilo do potápěčského centra, naložili veškeré vybavení na palubu a odjeli na Coin de Mire – ostrůvek, který tam byl jedním z našich pravidelných potápěčských míst.
Netrvalo dlouho poté, co jsme se ponořili do moře, rychle jsme si uvědomili, že podmořský proud byl výjimečně silný a způsobil, že jsme se plazili a drželi se korálů. Náš instruktor se rozhodl ponor přerušit a nás pět se vynořilo už po půl hodině. Nafoukli jsme si bundy a čekali, až si nás naše loď všimne.
Měli jsme jasný výhled na záliv a viděli jsme dva kotvící katamarány, ale naše plavidlo nebylo v dohledu. Proud nás táhl ven, tak jsme nafoukli SMB a použili naše píšťalky v naději, že upoutáme pozornost. Žádné štěstí. A odcházeli jsme ven.
Vytvořili jsme úzkou skupinu – tři potápěči vepředu a dva vzadu – a začali jsme ploutve. Zpočátku nás proud táhl k zemi. Pak nás ale vysoké vlny, déšť a vítr zahnaly špatným směrem. Zdálo se, že všechny naše snahy o finišování byly k ničemu. To už jsme byli ve vodě dvě hodiny. Do té doby jsme neviděli ani neslyšeli žádné čluny, letadla nebo vrtulníky, které nás hledaly. Být v takové situaci s dalšími čtyřmi zkušenými potápěči bylo velmi přínosné. Všichni jsme byli schopni omezit své emoce a udržet si dobrou náladu. Vzájemně jsme se podporovali a motivovali se, abychom pokračovali. Pak jsme se rozhodli, že se pokusíme dostat na ostrov za námi. Alespoň přestalo pršet a podpírala nás modrá slunečná obloha.
Po třech hodinách ve vodě jsme v dálce začali vidět vznášet se první letadlo. Zamávali jsme s SMB a snažili se upoutat pozornost. Ale letadlo bylo příliš daleko. Naše instinkty přežití udržovaly naši mysl a emoce zaneprázdněné a otupělé. Čas plynul a letadlo se vrátilo a letělo stále blíž. Letadlo čtyřikrát přeletělo naši oblast a máme podezření, že při jednom z těchto průletů nás spatřili, protože poslali souřadnice pobřežní stráži.
Po více než pětihodinovém boji o život v rozbouřeném oceánu jsme konečně zaslechli loď. Nikdo z nás nevěřil, že je to tak blízko. Když jsme spatřili motorový člun vyslaný pobřežní stráží, jen jsme na něj naprosto nevěřícně koukali.
Co jsem se z této zkušenosti naučil
Naše dobrodružství skončilo. Konečně jsme byli venku z vody, konečně v bezpečí a naživu. Na lodi jsme se euforicky objali – další komentáře netřeba.
Největší lekcí, kterou jsem si z této zkušenosti vzal, je být vždy kritický – vždy znovu zkontrolovat každý detail toho, co potápěčská centra dělají, využít své vlastní zkušenosti i zkušenosti vašich potápěčských kamarádů, abyste vyloučili možná rizika a pak možná můžete zabránit těmto nehodám v budoucnu... možná.
Plážovou párty jsem nakonec přece jen nepořádal. Ale alespoň jsem byl naživu, abych mohl vyprávět příběh.
Vyhněte se ztrátě a zvyšte své šance, že budete znovu nalezeni!
V rámci mnoha bezpečnostních kampaní DAN Europe v současné době vede informační kampaň, která má potápěčům pomoci snížit riziko ztratit se na moři.
www.daneurope.org/web/guest/dont-get-lost
O autorovi
Patrizia se narodila a vyrůstala v Miláně v Itálii a žije v Brixenu (Sudtirol) a mluví anglicky, německy a italsky. Poprvé se odhodlala v Egyptě v roce 2007 a od té doby se potápění stalo velmi důležitou součástí jejího života, dokonalým způsobem, jak se setkat s lidmi z celého světa, které spojuje vášeň pro modrou.
